„Žiji v sousedství své toxické matky. Stále mě kontroluje, zda jsem v práci nebo doma. Chodí k nám domů bez pozvání. Když ji dám najevo, že přišla nevhod, je nepříjemná. Stále ve mně vyvolává pocit viny, už od dětství. Hranice nejdou nastavit. Co mi poradíte? Uvažuji o stěhování do jiného města . Nevím už kudy kam. Díky“
Četla jsem anonymní příspěvek v jedné FB skupině.
Odpovědi byly ve směs dva druhy, jedny valily jasné „zabouchni před ní dveře, nastav hranice“, další byly ze soudku „je třeba řešit emoce, před těma neutečeš.“
Přikláním se k druhé variantě.
Jak to probíhá v poradně, když mladá žena přijde s takovýmto tématem?
Nechala bych ženu vyprávět, co se vlastně děje. Vždy se zaměřujeme, co jí vlastně nejvíc vadí. A dostáváme se k jádru věci. Jsou to emoce, to co v situaci s matkou prožívá, co ji drží ve stále stejných situačních kolejích.
Emoce jsou emoce, nejsou dobré ani špatné, jasně ukazují na narušení přirozeného toku energie v těle, ukazují blok.
V případu naší pisatelky by to pravděpodobně byla BEZMOC – ať udělá, co udělá, matka stále do bytu chodí… NEPŘÍJEMNO z přítomnosti matky, kontroluje ji…. pocit TLAKU SLEDOVANÁ KONTROLOVANÁ, vyvolává pocit VINY…POCHYBY O SOBĚ, ŠPATNÁ, NEDOSTATEČNÁ.
Za neustálého ťukání, za neustálého energetického korigování se emoce uvolňují, mění. Pozorujeme je jednotlivě, vše co s nimi souvisí, také pozorujeme – co konkrétně vidí, slyší, co si myslí v té stresové situaci.
Pozorujeme tu směsici vjemů, tu zvláštní energii, která ženu ovládá. Najednou se dostaneme do bodu, kdy se stav už nemění, zbyla například URČITÁ ÚZKOST. Ta energie je v těle, na konkrétním místě, určitá vibrace, má barvu, tvar, vytváří určitý vjem v těle. A to nastal moment, kdy snadno člověk vstoupí do situace v minulosti, kdy to vše začalo. Pro nás, kdy začal ten příběh pronásledování, kontroly a viny mezi dcerou a matkou. Jdeme do příčiny.
Mohly by jsme se dostat do prenatálního období (vymýšlím podle zkušeností), těsně po početí, kdy matka zjistila, že je těhotná.
Možná pravděpodobně prožila šok, pravděpodobně o dítě moc nestála, sama se lekla svých pocitů nelibosti vůči dítěti: „Jsem tak špatná matka, když to cítím. Co to udělá s malým?“ A okamžitě nastupuje šok, pocit viny, velké zodpovědnosti, stresu, matka upne pozornost na dítě jestli je v pořádku.
A co to pravděpodobně vyvolalo v malé?
Také šok, nerozumím tomu, zmatek, dívá se na mě, cítím stres, jsem špatná? nejsem špatná?, asi nejsem úplně v pořádku, můžu za to, úzkost, odpor, nechci to, chci pryč, ale nemůžu…
Vnímáte? Je to podobné jako mladá žena pisatelka prožívá v realitě se svou matkou.
Co my s tím v poradně?
Vstoupíme do představy k vystresované mamince a vzápětí k holčičce, obě jsou v představě živé, cítí, žijí 🙂 Zkontaktujeme se s nimi, pomůžeme jim postupně strávit všechny ty stresující záležitosti, vjem po vjemu, emoci po emoci. Je to tak úlevné 🙂 Až se maminka s dcerou potkají pohledem, jsou v kontaktu, v lásce se mohou obejmout a spočinout. 🙂
A my tímto novým prožitkem měníme podvědomý zápis minulosti dané klientky.
Co se děje dál? Jak to ovlivní životy zúčastněných?
Podle zkušenosti, když se mamka s dcerou během odbloku „potkají“ mění to jejich vztah od základu, mnohdy se v realitě po odbloku obejmou a neví o žádném nesváru. To je takové to WOW. Někdy to není WOW, ale klientka je daleko svobodnější ve vyjádření, už ji „sledování matky“ nestresuje a jak je klidná, může reagovat v realitě podle intuice, tak jak ji vede srdce, takové ty reakce „ve správnou chvíli udělám, co je pro všechny nejlepší“.
Potom takovéto ohrazení: “ Mami, ale fakt už dost, zavolej, domluvíme se, nemůžeš mi sem takhle vtrhnout“ už klientka řekne po odbloku v úplně jiném rozpoložení a její matka to vnímá a s největší pravděpodobností slyší a může dojít k domluvě, aby obě strany byly spokojené.
Až tak. Zní to jako slibování zázraků, ale takové jsou výsledky většiny odbloků na téma „nemůžu vystát svou matku“.
Samozřejmě existují takové vztahy mezi matkou a dcerou, které jsou složité a ty dvě odděluje od sebe mnoho traumatických prožitků. Například když maminka byla léčena na psychiatrii a od narození malá nezažila s mamkou jistotu, blízkost, důvěru. Případy, kdy docházelo k psychickému nebo fyzickému týrání, bez sebereflexe matky, jsou jasné. V těchto složitější případech je potřeba řady odblokování, někdy až tři roky pravidelné vnitřní práce, aby klientky matku přijaly. Ale i tak dojde ke smíření, přijetí a vztah mezi matkou a dcerou se mění k lepšímu. S každým jedním příběhem poznávám, že každá matka i ta, co své dítě týrá, ho miluje, i když neví jak jinak se chovat. Podvědomé programy jsou silnější, vítězí nad logikou a silou vůle. Přesto jsem přesvědčena o velké lásce a světle v každém z nás, ať už tomu projevy v realitě zdá se neodpovídají. Tak alespoň má praxe v poradně, to tak dokazuje.
Máš podobný problém? Možná s mamkou nebo s taťkou, tchyní, kolegyní, sousedkou…nebo s někým jiným?
Zvu tě do poradny. Nic není tak horké, aby se to nedalo sníst. Mám takové postupy, aby odblok byl příjemný, probíhal jednoduše a lehce. I když výjimky potvrzují pravidlo. 🙂 Trocha ne-komfortu, když je pak pozitivní změna na celý život, se dá vydržet, že?
Chceš se tyto život měnící postupy naučit i ty?
Mám pro tebe kurzy jak pro vlastní využití, tak pro profesionály v oblasti osobního rozvoje.
Začínáme 5. běh. Přidáš se? Zavolej mi, napiš, ráda s tebou vše proberu 🙂
Můj telefon: 724 535 021, email: info@petra-rusnakova.cz
Těším se na setkání. Petra
