Jak může mikulášská nadílka nastartovat bolest a omezit hybnost nohou a rukou.
Do poradny přišla paní Markéta s velkou bolestí rukou a nohou, už to řešila s lékaři, bez výsledku.
Dle ní vše začalo den po mikulášské nadílce, kde prožila nepříjemnou chvíli, když s dcerou na veřejné mikulášské šla pro nadílku. Před asi padesáti lidmi pětiletá holčina vyslechla od Mikuláše hodnocení, které připravil tatínek malé. Klientka Markéta nežije s otcem holčičky, po domluvě s ním, nechala zprávu pro Mikuláše na něm. Jaký to byl však pro ni šok, když Mikuláš spustil: „…, že malá vyplazuje jazyk, odmlouvá, nechce si uklízet hračky…ale jinak že se mají spolu s tatínkem a jeho současnou partnerkou skvěle…o mamince, mé klientce ani slovo…“ V tu chvíli Markétu ovládl pocit nejsem, jsem mrtvá, neexistuju.
Samozřejmě veřejně uvedla vše na pravou míru, holčiny se zastala, že někdy zlobí každý, jinak že je skvělá holčička, pomáhá u mamky i u taťky a spoustu toho umí, co vše ji baví. Dcera pookřála a večer si s radostí užila. Přesto pocit šoku z nadílky v Markétě přetrvával a druhý den ráno se probudila se silnou bolestí a ztuhlostí rukou i nohou.
Během odblokování jsme šly do příčiny tohoto fyzického stavu, do jejích šesti let. Během chvilky si vybavila situaci, kdy k nim večer do bytu vlítl čert, i když maminka nechtěla. Ten pocit šoku, odporu „nechci tu čerta“, pocit ztuhnutí „nejsem, neexistuju“ byl tak velký, že bylo potřeba nejdříve uvolnit odpor k té situaci. Pak až jsme mohly uvolňovat pocity šestileté ve vzpomínce. Uvolňovaly jsme „nechci tady čerta a je tu”, šok, vjemy po celém těle, nemožnost pohnout sebou, zkamenělé ruce a nohy, chtěla by utíkat a nejde to…postupně se emoce i vjemy na těle uvolnily…a holčička v klidu stála a pozorovala čerta a začala si uvědomovat, že se hlavně bojí o brášku, že ho čert odnese a jak tak čerta pozorovala, vidí, že je to maska, poslouchá a uvědomuje si známý hlas: „Vždyť je to soused“ a z té malé vypadlo: „To víš, já ti tu básničku klidně řeknu, ale že jsi čert, to ti teda nežeru. Takový obyčejný chlap, táta od sousedů“…Vrátily jsme se s Markétou do přítomnosti.
A také bolest nohou a rukou polevila, jen přetrvával vjem otoku a napětí v jedné ruce, přes vjem se přenesla do situace šoku z nedávné nadílky. Po otázce: „Co bys teď nejradši udělala?“ klientka spontánně vyhrkla: „Vrazila bych bývalému nejradši facku, za to, co udělal“ a bylo po napětí v ruce…
Když jsme se zpětně podívaly na nadílku, vyslechly slova Mikuláše, už to v Markétě nespouštělo žádnou reakci.
Ještě jsme objevily situaci těsně před mikulášskou, kde si Markéta intuitivně uvědomila, že text pro Mikuláše nemá nechávat na tátovi, ale zarazily ji pochyby, jestli má do toho vstupovat, aby to nevyvolalo nějaký konflikt. Strach a pochyby, které jí bránily v uposlechnutí intuice, jemnými korekcemi strávila a v představě jednoduše s pánem, který nadílku organizoval, text pro dceru opravila, aby se holčička cítila dobře, bez jakéhokoliv „žalování“ a také aby v textu byl nejen tatínek ale i ona maminka.
Když odcházela byla bez bolesti a v duševní pohodě.
Příběh jsem popsala s laskavým svolením Markéty.
Co vy a mikulášská? Jak prožíváte tuto českou tradici vy?
Jaké názory na ni máte?
Jakým způsobem ochraňujete své děti před traumaty z čertů, kterým se v naší společnosti asi nevyhnou? Nebo ano?
Je to velké téma pro naši společnost.
Trauma z mikulášské má v sobě asi nějakým způsobem každý.
Ráda vám pomůžu ho zpracovat a uvolnit. Zavolejte na můj telefon, domluvíme se. 🙂
Můj telefon: 724535021
